Kryoterapie – účinek chladu

Léčba chladem se používá již odedávna v různých formách k léčbě zánětu, teploty a otoku ať již ve formě přitlačování studených předmětů, ledových zábalů pří horečce či přikládání sáčků s ledem. První zmínky o ledování válečných zranění jsou popisovány již v období starého Egypta. Lokální kryoterapií chladem při teplotě -120 °C byla poprvé použita koncem 70. let v Japonsku, v Evropě o něco později německým revmatologem prof. Frickem. Kryoterapie tekutým dusíkem způsobuje snížení až vymizení bolesti, působí proti zánětu a otoku, normalizuje prokrvení zanícených oblastí zánětem, uvolňuje zvýšený svalový tonus. Blokáda kožních receptorů chladem vede ke snížení vnímání bolesti, zlepšuje se omezená hybnost postižených kloubů. Dále dochází k vstřebávání otoků zlepšením transportu lymfatickým systémem. Snížení teploty tkání vede k potlačení zánětlivého procesu, snížení počtu bílých krvinek a aktivity kolagenázy v místě zánětu.